Opravdové zločiny: Musíme se mírnit. True crime není jen sranda

Lucie Bechynková a Bára Krčmová z Opravdových zločinů přišly do Koťák Live jako dvojice, která u nás dokázala z true crime udělat fenomén. Pětkrát vyhrály Podcast roku, vyprodaly velké sály a naučily spoustu lidí, že detailní popis vraždy může být zvláštním způsobem večerní relax.

Když se relaxuje u vražd

Koťák hned na začátku vystihl zvláštní pravdu true crime světa. Někdo po práci běhá, někdo si pustí romantickou komedii a někdo si k večeři pustí detailní popis nevyjasněné vraždy.

Lucie a Bára samy říkají, že je ten fenomén zajímá. Úplně přesně si neumí vysvětlit, proč tolik lidí přitahují skutečné zločiny. Lidé o to ale evidentně zájem mají. Chtějí poslouchat temné příběhy, chtějí znát pachatele, motiv, průběh i konec.

Humor v temnotě

Opravdové zločiny nejsou jen suché kriminální rekonstrukce. Část jejich síly je v tom, že Lucie a Bára přidávají vlastní komentáře, reakce a odlehčení. Samy říkají, že těžké příběhy trochu zaobalí tak, aby člověk po poslechu neměl pocit, že svět je jen temné místo bez úniku.

Právě to je na jejich stylu důležité. Posluchač slyší skutečný případ, ale zároveň má vedle sebe dvě kamarádky, které ho provedou tak, aby to nebylo jen čisté zoufalství. Jenže s tím přichází otázka hranic.

Musíme se mírnit

Nejsilnější část rozhovoru přišla ve chvíli, kdy holky mluvily o začátcích. Když podcast rozjížděly, netušily, kolik lidí je bude poslouchat. Nečekaly tak velký dosah a samy přiznávají, že se dokázaly víc „urvat“.

Smály se i věcem, které by dnes podaly opatrněji. V tu chvíli to působilo jako malý podcast pro komunitu lidí, kteří sdílejí podobný zájem. Jenže pak začaly přicházet reakce. A někdy i od lidí, kterých se případy týkaly.

To je moment, kdy se true crime přestane tvářit jako jen další zábavní žánr. Protože za příběhem je oběť, rodina, pozůstalí a někdy lidé, kteří bolest pořád žijí. Lucie a Bára proto říkají, že se musí mírnit.

Proč méně českých případů

S tím souvisí i české kauzy. Na začátku se jim věnovaly víc, dnes mluví spíš o zahraničních případech. Důvod není ten, že by české zločiny nebyly zajímavé. Spíš jsou příliš blízko.

U českého případu je poměrně velká šance, že podcast poslouchá někdo, kdo oběť znal. Příbuzný, kamarád, soused, někdo z města. A holky nechtějí sypat sůl do ran. Proto volí větší odstup a častěji sahají po zahraničních kauzách.

Pepřák v nočním stolku

True crime se ale propisuje i do běžného života. Lucie má v nočním stolku pepřák. Přemýšlela i o noži pod polštářem, ale to jí nepřišlo jako nejlepší nápad. Jenže pepřák v místnosti také není úplně ideální, protože by se v mlze pravděpodobně dusili všichni.

Její příprava ale nekončí u pepřáku. Má promyšlený plán, co dělat, kdyby se někdo vloupal do domu. Alarm, pracovní místnost, náhradní klíče, střecha nad parkovacími místy, dítě a čekání na policii. Někdo má krizový plán pro pracovní poradu. Lucie má krizový plán pro vraha v přízemí.

Dante, nejděsivější chrtík

Bára je v tomhle o něco klidnější, ale i ona se večer venku bojí. Má psa Danteho, kterého Koťák popisuje skoro jako hlídače typu dobrman. Ve skutečnosti jde o italského chrtíka, který si umí ublížit i skokem z gauče. Dokonce mu spadl na hlavu talíř a zůstala mu jizva.

Na venčení večer proto často vyráží Aleš. Bára se tváří, že je už hrozně unavená, a pes jde ven s někým, kdo se nebojí. Nebo aspoň bojí méně.

Babička a alarm

Bára má navíc v generačním domě babičku, která permanentně zapíná alarm. Jednou jí volala, že nahoře někdo běhá a že se tam někdo vloupal. Byla to Bára.

Takže i tam je bezpečnostní systém. Jen je otázka, jestli před zločinci, nebo před vlastní rodinou.

Australští hasiči a kněží z Vatikánu

Když se rozhovor odklonil od vražd, nezmizela zvláštnost. Došlo na kalendář australských hasičů. Podle holek je to něco, co člověk chce vidět: polonahý hasič, svaly, oheň a koťátko v náručí. Každý měsíc jiná variace na svaly a záchranu.

Padla i zmínka o kalendáři kněží z Vatikánu. Jenže tam už panovala podezření, že to možná nebude úplně oficiální vatikánský produkt. Spíš něco, co má jen velmi kreativně pracovat s kostýmem.

Těstoviny a instantní boloňská

Koťák hostkám přinesl těstoviny, protože během přípravy zjevně narazil na jejich gastro preference. Bára přiznala, že instantní boloňskou omáčku doma běžně používá. Jednou na chatě kamarádům tvrdila, že bude dělat domácí boloňské špagety, a když byli v obýváku, rychle obsah sáčku nasypala do hrnce.

Nikdo nic nepoznal. Což je buď důkaz, že instantní omáčka funguje, nebo že někteří přátelé nemají chuťové pohárky na úrovni kritiky.

V poho, nebo problém

Velká část dílu patřila hře, ve které měly holky rozhodnout, jestli je něco ve vztahu v pohodě, nebo problém. Skrytá složka s fotkami ex-partnerů? Spíš problém, i když Bára našla velmi specifický případ, kdy kompromitující materiály z vesnice mohly mít svou užitečnost.

Sbírka předmětů, které patřily vrahům? Problém. Dokument o kanibalech k večeři? V pohodě, pokud u toho nejíte tatarák. Oblíbený film Mlčení jehňátek na prvním rande? V pohodě. Neustálé opravování gramatiky? Problém. A to možná větší než kanibalové.

Co o sobě ví

Koťák pak zkoušel, jak dobře se znají. Bára miluje chilli con carne, i když Lucie tvrdí, že hlavně proto, že je to jedno z mála jídel, které umí dobře vařit. Lucie miluje mozzarellu, burratu a kuřata. Tak moc, že podle Koťáka v době společného vysílání nebyl den, aby neběhala s kuřecím stehnem v ruce.

Bára má zase ráda starší chlapy, uniformy a Korejce. Sama upřesnila, že nejde o staré Korejce v uniformách, ale o tři samostatné kategorie. Říká tomu trojboj.

Průvan, Sanitol a kobylky

Lucie má fobie a neoblíbené věci skoro jako samostatný seznam. Nemá ráda vodu v uších, zimu, průvan, fukary v autě, klimatizaci, hlasitou hudbu a kočky. K tomu miluje dezinfekci a nejradši by byla ambasadorkou Sanitolu. V kabelce má malou dezinfekci a zjevně by jí dělalo radost, kdyby někdo konečně pochopil její značkový potenciál.

Bára zase nemá ráda kobylky. Ne pavouky, ty se dají vysát. Kobylky křupnou, když je člověk chce zabít, a to je problém. Zároveň připouští, že smažená kobylka by jí možná nevadila, kdyby se předtím opila. Protože jako jídlo už je to popcorn, jako návštěva v domě je to teror.

Psí tlapky a uši

Závěr se stočil ke psům. Koťák zmínil, že psí tlapky někdy voní jako popcorn, což měl prý od Ryana Goslinga. Holky ho ale varovaly, že když tlapky voní po popcornu nebo nachos, může to znamenat nějaký problém.

Bára se přiznala k vlastnímu rituálu: ráda čichá svému psovi k uším. Nadzvedne ucho a nasaje. Podle ní to voní jako štěňátko. A v tu chvíli Koťák správně poznamenal, že celý díl skončil na tomhle.

Proč ten díl funguje

Opravdové zločiny fungují jako hosté, protože nejsou jen „holky od vražd“. Umí mluvit o zodpovědnosti a hranicích true crime, ale zároveň z nich během pěti minut vypadne pepřák, střešní únikový plán, australský hasič s koťátkem, Sanitol, kanibalové k večeři a psí uši.

Je to přesně ten kontrast, díky kterému jejich podcast funguje. Temná témata, ale lidský hlas. Skutečné případy, ale kamarádské vyprávění. Smích, ale s vědomím, že někde za tím vším jsou opravdové zločiny.