Adam Plachetka: O2 arena jsou dva roky života za jeden večer

Adam Plachetka přišel do Koťák Live jako operní pěvec, kterého zná Praha, Vídeň i New York. Koťák k opeře přistupoval jako člověk, který ví, že Pavarotti existoval, ale pořád přesně netuší, proč se nedýchá do břicha a jestli by z něj náhodou taky nemohl být basbaryton.

Zpěvák si nekoupí lepší housle

Adam hned na začátku vysvětlil jednu důležitou věc. Zpěvák je na rozdíl od instrumentalisty odkázaný na vlastní tělo. Nemůže si koupit lepší housle. Co má v krku, to má. Talent a hlas jsou základ, ale podle něj je velká část úspěchu hlavně práce, příprava a technika.

Koťák se snažil zjistit, jestli hlasu pomáhá velká postava, hrudník nebo kostra. Adam mu vysvětlil, že důležitá je rezonance, práce s dechem a technika. Tuk prý bohužel rezonanci nepomůže, což Koťák nepřijal úplně radostně.

Nedýchá se do břicha

Velmi praktická část přišla u dechu. Koťák se ptal, jestli zpěváci dýchají do břicha. Adam ho rychle opravil: anatomicky se do břicha dýchat nedá. Jde spíš o hlubší dech a práci s bránicí.

Zároveň dodal, že podobné dýchání může pomáhat i lidem, kteří veřejně mluví. Koťák z toho okamžitě udělal vlastní kurz, ve kterém chtěl po vysílání vědět, co má dělat, aby se druhý den zase „rozmluvil“. Adam mu sice naznačil, že s mikrofonem to není úplně nutné, ale Koťák byl jiného názoru.

Vídeňští fanoušci slyší všechno

Adam mluvil i o fanoušcích ve Vídni. Někteří chodí na obrovské množství představení a po večeru dokážou zpěvákovi říct, která fráze se jim povedla víc a která méně. Nejen celá árie, ale konkrétní detail.

Na jednu stranu to může být nepříjemné. Na druhou stranu Adam říká, že je rád, když ví, že v sále sedí někdo, kdo si všimne každé noty. Nutí ho to dávat si pozor opravdu na všechno.

Pivarotti a Velký Bobr

Koťák se samozřejmě dostal i k Pavarottimu. Přes slavné vysoké C, Dceru pluku a reklamu na Eurotel se rozhovor stočil k Adamově vlastní přezdívce z mládí: Pivarotti.

Adam přiznal, že podobnost nebyla úplně pěvecká. Byl prý držitelem Velkého Bobra za dvanáct piv bez odskočení si. Koťák z toho měl radost skoro jako z operní legendy. Jen s trochu jiným typem výkonu.

Dveře, které se opravdu zamkly

Jedna z nejlepších zákulisních historek se stala při Figarově svatbě. V inscenaci byly funkční zámky, jen to mnoho let nikdo neřešil, protože herci jen hráli, že zamykají. Jeden kolega ale dveře opravdu zamkl.

Adam měl v tu chvíli vyjít na scénu. Nevyšel. Chvíli zpíval za scénou, pak musel situaci oběhnout a dostat se na jeviště jinudy. A protože to bylo ve Vídni, fanoušci si toho samozřejmě všimli.

Demonstranti v Metropolitní opeře

Došlo i na Metropolitní operu a Carmen, kde na scénu vběhli demonstranti. Adam popsal, že sám byl v tu chvíli v šatně a nejdřív si myslel, že mu hraje nahlas video na telefonu. Pak zjistil, že hluk jde z odposlechu z jeviště.

Protest mířil proti bratrům Kochovým, ale situace byla podle Adama zvláštní i tím, že bratři už nežili a budova, po které byl jeden z nich pojmenovaný, stála vedle opery, ne přímo tam. Nikdo nakonec nebyl v nebezpečí, ale pro zpěváky na scéně to byl hodně nepříjemný moment.

O2 arena jako úplně jiná disciplína

Nejsilnější část rozhovoru přišla u O2 areny. Adam v ní vystupoval opakovaně a vysvětlil, že podobný koncert je úplně jiná disciplína než běžné divadlo nebo recitál.

V aréně není nic hotové. Není tam zavěšené jediné světlo, není daná scéna, není předem připravená divadelní logika. Všechno se staví od nuly. Právě to ho baví, protože kreativně si může člověk vymyslet téměř všechno.

Zároveň je to ale obrovská zátěž. Adam říká, že podobný projekt jsou dva roky života, které jsou za jeden večer pryč. Poslední dva měsíce před koncertem se podle něj každý den objevil nový problém. Koncert si užil, ale produkčně ho to vyčerpalo tak, že se do vlastního arénového projektu nechce minimálně do padesátky znovu pouštět.

Proč ten díl funguje

Díl s Adamem Plachetkou funguje, protože operu ukazuje jako živý svět, ne jako muzeum. Je tam disciplína, technika a tradice, ale taky volejbal, pivo, zamčené dveře, demonstranti, vídeňské publikum a Koťák, který se snaží pochopit, jestli by mu bránice mohla zachránit moderátorskou kariéru.

Adam o svém oboru mluví s klidem a nadhledem. A díky tomu má člověk chuť dát opeře šanci dřív než až ve čtyřiceti.