Michal Thomes: První Rock for People stál 100 tisíc. Dnes je to festival za stovky milionů

Michal Thomes přišel do Koťák Live jako člověk, který má v hlavě třicet let festivalových příběhů. Rock for People začínal jako akce, kde se řešil rozpočet kolem 100 tisíc korun. Dnes se pohybuje ve stovkách milionů a do Hradce vozí kapely, které by kdysi zněly jako nesplnitelný sen. Koťák jako Hradečák samozřejmě nemohl skrývat osobní vztah k festivalu, ale místo čisté nostalgie vznikl rozhovor o tom, co všechno se musí stát, aby několik dní hudby vůbec mohlo proběhnout.

Z Českého Brodu do Hradce

Koťák začal Hradcem, protože Rock for People je pro něj domácí festival. Michal ale připomněl, že začátky byly v Českém Brodě. Festival vznikl v roce 1995 a první ročník měl rozpočet kolem 100 tisíc korun. Přišlo přibližně 1100 lidí, i když čekali zhruba polovinu. To jim dalo pocit, že to celé má smysl.

Z dnešního pohledu ta čísla působí skoro neuvěřitelně. Dnes se u Rock for People mluví o rozpočtech ve stovkách milionů. Michal zmínil, že poslední ročník byl rozpočtově kolem 350 milionů korun. Koťák okamžitě pochopil, že to je o trochu víc než první festivalová pokladnička.

Šéf šéfové Evropy 2

Došlo i na nečekané propojení s Evropou 2. Michal vzpomínal, že v produkci prvních ročníků seděla Martina Hříhová, dnešní generální ředitelka Evropy 2, a vyplácela české kapely z klasické pokladničky na klíček. Michal si z toho udělal závěr, že kdysi šéfoval šéfové Koťákovy domovské stanice.

Koťák okamžitě pochopil, že se musí chovat slušně. Michal má totiž na Martinu pořád telefon.

Neúspěšný muzikant jako festivalový ředitel

Když se řešilo, proč Michal skončil u festivalů, padla hezká festivalová pravda: říká se, že festivaly pořádají neúspěšní muzikanti. Michal hrál na kytaru a časem zjistil, že na pódium to asi nebude. Zůstal tedy za pódiem, kde může tahat za nitky, dávat dohromady kapely a vytvářet prostředí, ve kterém se hudba děje.

Koťák z toho okamžitě odvodil, že když je Rock for People tak úspěšný festival, Michal musel být extrémně neúspěšný hudebník. Michal to vzal s úsměvem. A někde uvnitř mu pořád zůstává pocit, že by si v šedesáti ještě mohl založit kapelu.

Když festival nejsou balíky peněz na stole

Koťák se ptal, jestli s rozpočtem stovek milionů někde leží hromada peněz. Michal vysvětlil, že takhle to nefunguje. Ty peníze nejsou nikdy pohromadě. Přitékají, odtékají a festival je obrovský proud záloh, faktur, vstupenek, dodavatelů, kapel a služeb.

Právě v tom je festivalové podnikání nejisté. Člověk může mít pocit, že všechno hraje do karet, a pak přijde počasí, které z příběhu o nejlepším ročníku udělá problém na několik let.

Ročník, který bolel roky

Nejvážnější část rozhovoru přišla u roku 2012. Tehdy Rock for People zasáhly bouřky. Areál měl škody, část techniky a vybavení byla promočená nebo poškozená a nevystoupili Faith No More. Kapela byla v areálu, ale hrát se nedalo.

Michal popisoval, že za nimi šel a slyšel jednoduché stanovisko: nemohou hrát, musí odjet. Kapela byla zaplacená dopředu, což je u podobných jmen běžné. Jenže pro festival to znamenalo obrovský problém. Hlavní jméno nevystoupilo a část vstupného se vracela.

Do toho se propadly další příjmy. Festival totiž nestojí jen na vstupenkách. Důležitá je i útrata v areálu, jídlo, pití, parkování, kempování a další služby. Když bouřka lidi vyžene, tahle část rozpočtu spadne taky.

Výsledek byl dluh kolem 10 milionů korun. Pro festival s tehdejším rozpočtem kolem 50 milionů to byl obrovský zásah.

Splátkové kalendáře místo útěku

Michal zdůraznil, že je podrželi dodavatelé. Měli s nimi dobré vztahy a nemuseli všechno platit najednou. Několik let fungovali přes splátkové kalendáře. Doma se podle něj rozbíjela všechna prasátka, ale důležité bylo, že s lidmi jednali.

Nikdy nechtěli zrušit firmu a začít znovu přes novou společnost. To je v rozhovoru hodně silné. Místo útěku od problému zvolili postupné splácení a zachování důvěry.

Faith No More se později vrátili a podle Michala se zachovali férově. Dali festivalu slevu a vystoupili. Ale trvalo několik let, než se tahle kapitola opravdu uzavřela.

Park 360 jako nová etapa

Po covidu se změnil i vztah Rock for People k areálu. Festival už není jen krátkodobý nájemce, který přijede, postaví, odehraje a zase zmizí. Park 360 mají v celoroční správě, a to podle Michala zásadně změnilo možnosti.

Dřív se areál připravoval rychle. Dnes se dá promýšlet, piplat a dlouhodobě zlepšovat. To je podle něj důvod, proč může festival fungovat v dnešním rozměru. Když na Linkin Park přijde kolem 55 tisíc lidí, už nestačí přijít čtrnáct dní předem a doufat, že to nějak dopadne.

Bývalé letiště, které není jen asfalt

Když se Rock for People přesouval do Hradce, lidé podle Michala říkali, že letiště bude placatá plocha bez stínu a bez možnosti schovat se před vedrem nebo deštěm. Jenže areál má svoje unikátní prvky. Hangáry, bývalé vojenské letiště a postupně vytvořená infrastruktura z něj udělaly místo, které dnes patří k festivalu stejně jako samotná hudba.

Koťák se samozřejmě pokusil ztratit v geografii Českého Brodu, Kolína a Hradce, ale Michal ho v tom nechal jen tak dlouho, aby bylo jasné, že rozhovor má pořád zůstat zábava.

Bankrotová osmička

V Betano otázkách dostal Michal dotaz, jak blízko byl po nejhorším ročníku festivalu bankrotu. Odpověděl osmičkou z deseti. To je číslo, které u velkého festivalu zní dost konkrétně. Není to dramatická póza, spíš stručné přiznání, že ta doba byla opravdu těžká.

Zajímavé bylo i to, že kritika fanoušků, že Rock for People už není jen o rocku, ho skoro neštve. Bere to jako součást vývoje festivalu. Rock for People dnes není jen žánrová nálepka. Je to velká hudební událost, kde lidé objevují i věci, na které by sami možná nikdy nenarazili.

Babymetal a objevování

Michal jako příklad doporučil Babymetal. Japonskou kapelu, která kombinuje metal, zpěv, taneční synchronizaci a velmi zvláštní energii. Koťák se u názvu musel zastavit, protože Babymetal zní, jako kdyby si ho někdo vymyslel přímo do Koťák Live.

Pro Michala je to ale přesně typ jména, kvůli kterému má smysl na festivalu objevovat. Ne každý návštěvník jde jen na headlinery. Někteří chtějí narazit na něco, co jim úplně změní den.

Limp Bizkit jako těžká práce

Velmi atraktivní část přišla u Limp Bizkit. Koťák se ptal, jestli nejsou trochu „zlíci“ a jestli nehrozí, že v bouřce budou spíš hecovat lidi k tanci v dešti než poslouchat bezpečnostní pokyny.

Michal přiznal, že Fred Durst nepůsobí jako člověk, kterého by si vybral za kámoše. Vyjednávání je podle něj tvrdé, Fred je zároveň manažerem kapely a rozhoduje o spoustě věcí. Celý proces může být porod.

Zároveň ale dodal, že když jsou Limp Bizkit na pódiu, koncert je skvělý. Circle pity, energie a obrovský kotel. Tohle je férová festivalová věta: těžké zákulisí, ale dobrá práce na pódiu.

Pátý den, který se neměl opakovat

Rock for People udělal pátý den původně jako výjimečnou věc ke třicátinám. Podle plánu se to nemělo opakovat. Jenže pak do sebe začal zapadat booking. První byl potvrzený Iron Maiden na neděli, druhá velká kapela Gorillaz na středu, a najednou z toho pět dní vyšlo skoro samo.

Michal vysvětlil, že booking velkých kapel není jako objednat si tři jména do jedné tabulky. Kapely mají strategie, termíny oznámení, turné, desky, singly a managementy, které přesně říkají, kdy co může jít ven.

Kolik stojí Limp Bizkit a Linkin Park

Koťák se ptal, kolik si řeknou Limp Bizkit. Michal přesné číslo říct nechtěl, ale naznačil, že odhad kolem milionu eur je ještě málo. Dodal, že oproti roku 2015 jsou dnes násobně dražší.

Nejdražší kapelou pro Rock for People byli podle něj Linkin Park. A tady přišla pozitivní část rozhovoru. Michal mluvil o návratu kapely s Emily velmi dobře. Booking probíhal ještě v době, kdy nebylo jasné, kdo bude nový hlas. Spekulovalo se o jiných jménech, ale nakonec přišla Emily.

Podle Michala to kapela zvládla geniálně. Tím, že místo mužského nástupce přivedli zpěvačku, se vyhnuli přímému porovnávání s Chesterem. Emily podle něj funguje výborně a celý tým kolem Linkin Park působil velmi mile.

Bílé ponožky v rideru

Koťák samozřejmě otevřel i otázku drog. Michal vysvětlil, že některé kapely mají v riderech kódované požadavky na zakázané látky. Rock for People na to podle něj nereaguje.

Nejlepší historka je z devadesátek, kdy v rideru stálo něco jako bílé ponožky. Produkce je vzala doslova a opravdu je sehnala. Kapela si pak klepala na čelo, že jsou úplně mimo. Kód nepochopili. A právě proto se z „bílých ponožek“ stal jeden z nejlepších zákulisních momentů dílu.

Bezpečnost jako největší stres

Když se řešilo, co Michala po třiceti letech opravdu znervózní, nemluvil o manýrech hvězd. Mluvil o bezpečnosti. O situacích, které mohou ohrozit návštěvníky nebo lidi pracující na festivalu.

Rock for People čerstvě dostal evropskou cenu za bezpečný festival. Michal říká, že od roku 2012 udělali obrovský posun v tom, jak jsou na krizové situace připraveni. Nechce se rouhat, že se nikdy nic nestane, ale ví, že dělají maximum. A právě to mu dává klid.

Festivalové jídlo a langoše

Koťák se samozřejmě musel dostat i k jídlu. Rock for People je podle Michala trochu gastrofestival, protože nabízí velký výběr. Nejde jen o klasické rychlé věci, ale i o speciality. Přesto se Koťák okamžitě vrátil k langošům.

Michal potvrdil, že v Hradci mají nejlepší langoše na světě. Tím bylo hotovo. Koťák mohl předat kuchařský dárek a festival měl další gastro slogan.

Koláčky, které nebyly jen koláčky

Závěr rozhovoru přinesl historku s koláčky. Michal dostal na festivalu cukrářský dárek od místního Hradečáka. Chtěl být milý na nové lidi v týmu, tak jim je nabídl. Jenže se ukázalo, že to nebyly úplně obyčejné sladkosti.

Podle Michala to několik kolegů úplně odrovnalo. On sám si dal také, aby šel příkladem, a později uprostřed rozhovoru najednou zjistil, že musí odejít. Došel do karavanu, dal si polštář kolem hlavy a naštěstí to prospal.

Je to vtipná historka, ale důležitý je kontext: Michal říká, že si s tímhle nezahrává a že šlo o nechtěnou situaci. Právě proto funguje. Ne jako oslava festivalové divočiny, ale jako moment, kdy se i zkušený festivalový šéf stane omylem člověkem, který týmu rozdal špatné koláčky.

Květina pro chlapa

Na závěr Koťák předal Michalovi květinu. Řekl, že v něm trochu vidí svého tátu, což je u Koťáka překvapivě hezká věta. Michal řekl, že květinu od chlapa snad ještě nedostal, ale že by si je chlapi dávat měli.

Bez polibku. To se domluvili.

Proč ten díl funguje

Díl s Michalem Thomesem funguje, protože ukazuje festival bez plakátové romantiky. Ano, jsou tam velká jména, Hradec, Linkin Park, Limp Bizkit, Iron Maiden a Babymetal. Ale pod tím je hlavně práce, riziko, počasí, dodavatelé, bezpečnost, splátky a rozhodnutí, že když se něco pokazí, člověk od toho neuteče.

Rock for People v tom rozhovoru není jen hudební značka. Je to třicetiletý organismus, který přežil bouřky, dluhy, covid, změny trhu i fanoušky, kteří chtějí světové kapely za cenu vesnické tancovačky. A Michal Thomes působí jako člověk, který už se naučil, že když nejde o život, je to lapálie. Jen u festivalu pro desetitisíce lidí musí člověk pořád hlídat, aby o ten život opravdu nešlo.