Marpo: Country je podle mě blíž rapu, než lidé čekají

Marpo přišel do Koťák Live jako člověk, který má za sebou rap, box, Chinaski, bicí, velká pódia a teď i country. Koťák si samozřejmě nenechal ujít ani zbraně, zombie apokalypsu, kapelní historky a bubenický test, ale hlavní linka dílu byla překvapivě jasná: Marpo mění hudební polohu, aniž by měnil to nejdůležitější. Pořád chce vyprávět věci, které opravdu žije.

Country nepřišlo ze dne na den

Koťák hned otevřel Marpův posun ke country. Vtipkoval, že Lucka si kvůli němu pořídila koně a on přesedlal na country. Marpo to ale brzdil. Podle něj to nebyl žádný náhlý přeskok. Country poslouchá už roky a Koťákovi prý dávno doporučoval interprety jako Morgan Wallen nebo Hardy.

V Americe je country obrovský žánr. U nás má ale pořád nálepku něčeho, čemu se mladší publikum spíš směje. Marpo to chápe, protože česká představa country je často starší, táboráková a trochu karikovaná. Jenže moderní country podle něj vypadá jinak.

Country jako rap

Nejzajímavější bylo, když Marpo vysvětloval, proč mu country dává smysl. Podle něj má překvapivě blízko k rapu. Oba žánry stojí na vyprávění z první osoby. Člověk píše o rozchodu, hospodě, smrti někoho blízkého, hádce s partnerkou nebo o obyčejném životě.

Není to jen hezký refrén. Je to příběh. A příběhy podle Marpa prožíváme všichni. Jen je každý vypráví trochu jinak. Přesně v tom ho country oslovilo: je od srdce, přímé a osobní.

Strach z Roxy

Marpo měl nedávno dvakrát vyprodané Roxy. Přiznal, že to nečekal a že se toho bál. Přechod do jiné hudební polohy je vždycky risk. Fanoušci si člověka s něčím spojí, a když jim najednou přinese jinou náladu, nemusí to přijmout.

Jenže v Roxy to vyšlo. Marpo říká, že to v něm pořád rezonuje. A že když někdo píše, že country dělá pro peníze, přijde mu to trochu mimo. Kdyby mu šlo hlavně o výdělek, rap by byl mnohem jednodušší cesta.

Když neprodělám, není to ono

Koťák připomněl Marpovu produkční filozofii, že když koncert neprodělá, možná ho neudělal dost dobře. Marpo se tomu smál, ale něco na tom zjevně je. U velkých koncertů se snaží investovat do show, týmu a zážitku, ne jen vytáhnout co nejvíc peněz.

To je u něj dlouhodobý vzorec. Vždycky chtěl, aby koncerty měly velikost, energii a tlak. Někdy to ekonomicky nemusí být nejchytřejší, ale podle něj to dává smysl pro fanoušky i pro vlastní pocit.

Citlivější Marpo

Vedle tvrdé energie se v dílu ukázal i citlivější Marpo. Mluvil o Lence, dětech a o období, kdy se staral o nemocného syna, protože Lenka měla hodně koncertů. Malý měl několik dní vysoké horečky, Marpo ho chodil kontrolovat každou půl hodinu a spal jen minimálně.

Sám říkal, že byl z toho dojatý a vyčerpaný. A že se za podobné emoce nestydí. U člověka, který je zvyklý působit tvrdě, je to zajímavá poloha. Ne změkčení. Spíš přiznání, že tvrdost není všechno.

Svatba spíš v úzkém kruhu

Koťák se samozřejmě ptal i na svatbu. Marpo už jednu velkou svatbu zažil a popisoval ji jako akci se spoustou lidí, kde se s každým mluví pár minut a člověk si z toho nakonec skoro nic nepamatuje. Kdyby se ženil znovu, představoval by si spíš něco intimního.

Někam odletět, být tam s dětmi a mít klid. Padlo Vegas, Hawaii a samozřejmě Elvis. Nic z toho ale nevyznělo jako konkrétní plán s datem. Spíš jako představa, jak by to jednou mohlo být, kdyby na to došlo.

Zbraně a zombie apokalypsa

Pak přišla Marpova domácí bezpečnostní linka. Mluvil o tom, že chodí na střelnici a má doma několik zbraní. Koťák z toho okamžitě udělal scénář zombie apokalypsy u Petřína.

Marpo má u domu ceduli, že majitel objektu vlastní střelnou zbraň. Podle něj to funguje preventivně. Koťák si samozřejmě představil, že pro některé zloděje by to naopak mohla být výzva. Celá část byla hodně v nadsázce, s klasickým Marpovým survival humorem.

Dítě v dodávce Lucie

Velká část rozhovoru patřila bicím. Marpo vzpomínal, že jako dítě jezdil s kapelou Lucie. Bylo mu zhruba šest nebo sedm let a seděl v dodávce, zatímco kolem něj jela kapela. Koťák se logicky zeptal, proč si kapela vezme do auta cizí dítě. Marpo vysvětlil, že jeho máma se kolem toho nějak částečně pohybovala, takže se k nim dostal.

Zkušenost s Lucií popisoval s respektem. Kapela slaví desítky let a podle Marpa je neuvěřitelné, že se někdo dokáže tak dlouho držet nahoře a pořád zůstat dobrý. Vylítnout dnes člověk může rychle. Vydržet čtyřicet let je úplně jiná disciplína.

David Koller a bicí

David Koller je pro Koťáka bubenický idol a Marpo u něj párkrát řešil bicí. Nešlo o dlouholeté systematické učení, ale bylo to pro něj důležité. Později chodil i k Honzovi Villenhartovi, aby si uvolnil ruce a zápěstí, protože po pauze v bubnování byl ztuhlý.

Marpo začal bubnovat už jako malý, ale ve třinácti s tím přestal, protože ho nebavilo hrát sám doma bez kapely. Začal rapovat. K bicím se vrátil až později, paradoxně nedlouho předtím, než zemřel Pavel Grohman z Chinaski.

Chinaski, Rockfield a tisíc koncertů

Po smrti Pavla Grohmana se Marpo dostal do Chinaski. Sám říká, že si tehdy nemyslí, že by byl bubenicky úplně na úrovni, aby okamžitě nastoupil jako hotový hráč. Ale postupně se vyhrál.

S Chinaski nahrál tři desky, včetně Rockfieldu, a v kapele byl devět let. Odehráli spolu skoro tisíc koncertů. Koťák mu řekl, že právě v období, kdy byl v Chinaski on, dostaly podle něj bicí a kapela správný drive. Marpo to přijal bez velkého machrování, ale bylo vidět, že mu ta část života hodně znamenala.

Honoráře a roky práce

Došlo i na peníze v kapelách. Marpo říkal, že dnes jsou honoráře po covidu úplně jinde než dřív. Koťák vytáhl historku o velké částce za firemní koncert Kabátu. Marpo ale okamžitě dodal, že podobné kapely si to zaslouží, protože za tím jsou roky práce, stovky klubů, špinavé šatny a koncerty pro deset lidí.

Tohle je důležitá část. Zvenku může velký honorář působit přehnaně, ale publikum nevidí roky, kdy kapela hrála za málo a budovala si pozici. U Marpa je tahle zkušenost velmi konkrétní. Prošel si kluby, kapelami, festivaly i velkými show.

Kde jsou ty peníze?

Koťák se samozřejmě ptal, jestli z Chinaski musely být velké peníze. Marpo reagoval s tím, že se ho máma občas ptala, kde ty peníze jsou. On říká, že je procestoval.

Hodně cestoval, bral děti do Států i po Evropě a investoval do jejich vzdělání. Školky a školy prý stály hodně, ale děti mluví plynule anglicky, takže to podle něj dávalo smysl. Peníze tak nejsou v jeskyni jako u Batmana. Jsou v zážitcích, cestách a dětech.

Bubenický test

Koťák pak vytáhl malý bubenický pad a paličky. Marpo tvrdil, že deset let necvičil, ale ruce si evidentně něco pamatovaly. Ukazoval točení paličkami, Koťák pustil metronom a zkoušel zrychlovat.

Marpo vysvětloval, že rychlost prstů je hlavně odcvičená. Člověk může mít základ, může mít cit, ale bez hodin tréninku to prostě nepůjde. Koťák si z toho odnesl klasické bubenické poučení: chtít umět točit paličkami je hezké, ale bez cvičení to nepřijde.

Alko historka se zvukařem

V post-show části přišla kapelní alko historka. Marpo vzpomínal, že mu zvukař jednou poslal fotku a zprávu „pardon, že jsem čurák“. Na fotce měl cigarety típnuté za krkem. Marpo přiznal, že o sobě vůbec nevěděl a nic si nepamatoval. Normální cigarety přitom nekouří.

Je to přesně ten typ historky, která k rockovější a kapelní minulosti sedí. Absurdní, trochu nechutná, ale v talkshow funkční. Není potřeba z toho dělat životní filozofii. Stačí uznat, že některé kapelní noci se člověku vrátí až formou fotky.

Kytka pro Lenku

Na závěr dostal Marpo kytku pro Lenku. Koťák mu připomněl, ať neříká, že je od něj. Marpo samozřejmě ocenil, že po celém rozhovoru dostal praktický dárek, který doma ještě může využít.

Po všech zbraních, country, bubnech, Chinaski a alko historkách to byl nečekaně civilní konec. Kytka pro Lenku, děti doma a Marpo, který se už nesnaží tvářit, že ho nic nedojímá.

Proč ten díl funguje

Díl s Marpem funguje, protože ukazuje víc verzí jednoho člověka. Rappera, country zpěváka, bubeníka, boxera, tátu, partnera, člověka se zbraněmi i někoho, kdo se dojímal nad nemocným dítětem.

Nejlepší na tom je, že tyhle polohy nepůsobí jako rozpor. Marpo prostě zestárl do fáze, kdy už nepotřebuje hrát jen jednu tvrdou roli. Může mluvit o country, o dětech, o Chinaski, o apokalypse i o alko historce, kde se někdo omlouvá za cigarety za krkem. A pořád je to on.