Pam Rabbit: Nesquik vypadá jako králičí bobky. Jak tohle prošlo?

Pam Rabbit přišla do Koťák Live s tím, že rozhovor už jednou začal a musel se zastavit kvůli mikrofonu a magnetu, který skončil někde za podprsenkou. Což je dost přesný začátek dílu s člověkem, jehož svět nikdy nebyl úplně obyčejný.

Small talk jako společenský horor

Na začátku se řešilo, že Pam sice dokáže stát na pódiu před tisíci lidmi, ale obyčejné sociální interakce ji dokážou vyčerpat. Jít s někým na pivo pro ni nemusí být odpočinek, ale výkon.

Vysvětlovala, že to není o tom, že by neměla ráda konkrétní lidi. Může jít klidně s nejlepší kamarádkou, kterou miluje, ale po určité době prostě potřebuje být sama a nabrat energii. Horší jsou pro ni běžná témata, třeba když někdo začne mluvit o tom, že si koupí nové boty. V tu chvíli její mozek hledá sociální protokol, jak předstírat zájem, aby se druhý člověk necítil špatně.

Jak získávat přátele podle Pam

Pam se dokonce učila komunikaci z knihy Jak získávat přátele a působit na lidi. Jedna z technik je opakovat poslední slovo, které člověk řekl. Takže když někdo řekne, že si koupil knížku, Pam může říct: „Knížku?“ A rozhovor pokračuje.

Sama z toho udělala sociální experiment. Když ji konverzace nudí, zkouší různé techniky z knih a pozoruje, co to udělá. Kamarádi jsou tedy trochu pokusní králíci. Což se u Pam Rabbit dá brát skoro doslova.

Úzkost jako osoba

Došlo i na její píseň Anxiety, kterou hraje Evropa 2. Pam vysvětluje, že v refrénu mluví s úzkostí jako s osobou. Říká jí, aby ji nechala být a přestala za ni dělat rozhodnutí.

Je to jednoduchý, ale silný obraz. Úzkost jako někdo, kdo stojí vedle vás a přebírá volant. Pam o podobných věcech ráda píše, protože je tím dostává ven. Zároveň ale říká, že už se ve své tvorbě nechce jen utápět ve smutku. Třeba song Space bere spíš jako manifestační věc, která má člověka posunout do lepší energie.

Sprcha jako deštný prales

Koťák se mezitím přiznal ke svému vlastnímu rituálu: sprchuje se potmě, zamčený v koupelně, s hlavicí, která umí mlžítko. Připadá si pak jako v deštném pralese. Pam ho v tom překvapivě podpořila a navrhla, že by si k tomu mohl pustit zvuky džungle nebo přidat listy.

Tady se krásně potkaly dva světy. Pam se zamyká doma, Koťák se zamyká ve sprše. Oba si jen chtějí vytvořit místo, kde je nikdo nepřekvapí.

3D tiskárna a falešný anděl

Pam doma ráda vyrábí věci. Nově má 3D tiskárnu, ze které je nadšená. Popisuje, jak si člověk může koupit model na internetu, vytisknout si ho doma a ráno se probudit k vlastnímu dárku. Fascinuje ji samotný proces, jak tiskárna jezdí, vrství materiál a pomalu z ničeho vzniká objekt.

Tiskla třeba mapu okruhů Formule 1 pro přítele. Do klipu si zase potřebovala vyrobit falešného anděla, protože opravdový by byl moc těžký a mohl by někoho zranit. Tak si svého anděla naskenovala a vytiskla. To je přesně Pam: když potřebuje anděla do klipu, prostě si ho vyrobí.

Planeta 33

Nové album se jmenuje Planeta 33. Pam vysvětluje, že jde o její vlastní vnitřní svět. Místo, kde věci fungují tak, jak by si přála, aby fungovaly tady. Sama sebe v tom příběhu vnímá trochu jako mimozemšťana.

Koťák se samozřejmě hned zajímal, co na té planetě je. Podle Pam tam nikdo neubližuje zvířatům, lidé nejsou závistiví, chamtiví ani nepřejícní a všechno je víc propojené. A pak přišel detail, který Koťáka okamžitě zastavil: chlupaté stromy. Místo listí něco jako hebká hříva nebo chlupatá látka. Zní to zvláštně, ale u Pam to vlastně dává smysl.

Proč právě 33

Číslo 33 není náhoda. Její první králík Bibi se narodil 3. 3. a Pam ho adoptovala, když jí bylo šestnáct. Album vychází 3. 3. 2026 právě na jeho počest.

Pam o Bibi mluví velmi osobně. Nebylo to pro ni jen zvíře. V době, kdy pro ni dospívání nebylo jednoduché, byl králík něco stabilního. Někdo, kdo na ni doma čekal, nehádal se s ní, nekřičel a prostě tam byl. Měla ho jedenáct let.

Králíci nejsou dekorace

Pam zároveň vysvětlovala, že králíci podle ní nepatří jen do klece. Jsou mnohem víc jako kočky a psi. Umí být čistotní, chodit na záchod, dávat najevo lásku i nálady. Když se naštvou, umí se pomstít. Třeba tím, že systematicky rozmístí bobky po ložnici.

Po vyprodané Lucerně přišla Pam domů a místo doznívání velkého koncertního momentu sbírala v ložnici bobek po bobku. Protože bylo ráno a nechtěla luxovat. To je krásná realita života s králíkem: večer vyprodaný sál, ráno suché bobky v ložnici.

Nesquik jako králičí bobky

A tady přišla jedna z nejlepších vět dílu. Pam řekla, že Nesquik vypadá jako králičí bobky. A že největší skandál je, že jejich logo je králík.

Jak to prošlo?

Koťák okamžitě pochopil, že po tomhle už se na misku cereálií nepůjde dívat stejně. Pam dodala, že od doby, co měla králíky, je pro ni Nesquik vizuálně skoro nemožný. A upřímně, pokud člověk někdy viděl králičí bobky, těžko se s ní hádat.

Hudba před marketingem

Album Planeta 33 vychází 3. 3. a o dva týdny později, 18. 3. 2026, má Pam koncert ve Foru Karlín. Koťák se ptal, proč kolem toho zatím necítí tak obrovské promo, jaké by možná čekal.

Pam na to odpověděla docela jasně. Podle ní by hudebníci měli hlavně tlačit hudbu. Ne jen koncerty. Má pocit, že se dnes často promují show, ale samotná hudba méně. A ona to bere trochu jako svůj protest. Nechce pořád jen prodávat. Chce tvořit a dát energii hlavně do písní.

Ego, sušenky a nepoznaný rapper

Jedna z nejvtipnějších historek přišla z baru, kde kdysi probíhalo natáčení Benova klipu. Pam seděla vedle muže, kterého považovala za někoho ze štábu. Měl kšiltovku, vypadal podle ní jako kameraman nebo někdo od produkce. Chtěla být milá, tak se ho zeptala, jestli se těší na natáčení.

Měl sušenky. A Pam se s ním bavila hlavně proto, aby nebylo divné, že mu je jí. Až později jí došlo, že ten „týpek ze štábu“ byl Ego. On se na ni celou dobu díval tak, že nechápal, co se děje. A ona nechápala taky, jen z opačného důvodu.

Ektor a bullshit

Podobná věc se jí stala i s Ektorem. V jednom baru hráli karetní hru, kde se odhaduje, jestli druhý člověk kecá. Pam mu opakovaně říkala „bullshit“ a ukazovala mu fakáče do obličeje, protože netušila, že je to Ektor. On byl nemocný, pil čaj a hlas se mu postupně zlepšoval. A až během toho jí začalo docházet, kdo proti ní sedí.

To je přesně typ historky, kde se pozná Pam. Ne protože by chtěla být drzá. Spíš protože se svět kolem ní občas odhalí o pár minut později než ostatním.

Dort se špatným věkem

Do rodinných historek přidala i maminku, která jí opakovaně dala na narozeninový dort špatné číslo. Pam je jedináček, takže to nebylo s kým splést. Podruhé se to maminka pokusila uhrát jako vtip navazující na předchozí vtip. Ale všichni prý věděli, že to vtip nebyl.

Hornbach jako sen

Na závěr došlo na Hornbach. Pam ho miluje. Ráda tam chodí, kouká na barvy, laky, dřevo a představuje si, co by všechno mohla postavit. Už ji tam prý poznává i člověk od barev.

Její sen? Být kartonová postava v Hornbachu. Ideálně s vrtačkou a vlastní kolekcí nářadí pro holky. Heslo by mohlo být „Udělej si to hezký“ a u toho zvuk „vrum vrum“. Po tomhle dílu by to vlastně dávalo naprostý smysl.

Proč ten díl funguje

Pam Rabbit funguje jako host, protože její svět je opravdu její. Není to póza. Je v něm úzkost, introverze, hudba, králík, fantazie, 3D tisk, chlupaté stromy, Hornbach i schopnost omylem sníst sušenky slovenskému rapperovi.

Umí být temná a vtipná zároveň. Umí mluvit o věcech, které ji bolí, ale nenechá díl spadnout do těžkosti. A hlavně má tak specifickou logiku, že i cereálie s králíkem v logu se najednou stanou podezřelým kulturním fenoménem.