Maxmilián Kocek: Do fitka mě poslali, abych si věřil. Nešlo o ramena

Maxmilián Kocek přišel do Koťák Live jako mladý herec, kterému to na první pohled sluší v oversize oblečení ze sekáče. Jenže Koťák se samozřejmě nezastavil u módy. Mnohem víc ho zajímalo, jak se kluk, který působí civilně a slušně, dostane k jedné z nejtemnějších rolí v Metodě Markovič.

Sekáčová generace

Hned na začátku se řešil outfit. Max měl volnější kousek ze sekáče, což Koťák okamžitě napojil na Maxe Dolanského, který byl v pořadu před ním a měl podobnou estetiku. Ukázalo se, že jsou spolužáci ze stejného ročníku.

Max vysvětlil, že nejde jen o levnější oblečení. Líbí se mu věci, které mají historii, recyklovaná móda a styl, který se vrací z osmdesátek. Oversize teď letí a sekáče jsou podle něj plné věcí, které ve fast fashion nenajdete.

Kluk, kterého diváci znají jako vraha

Koťák se rychle dostal k roli v Metodě Markovič. Max v ní hraje temnou postavu spojenou se skutečným kriminálním případem. Sám říká, že po natáčení už v sobě „Spartakiádního vraha“ nemá. Ale divácké reakce naznačují, že roli zahrál dost přesvědčivě.

Padla i zpráva od fanynky, která mu napsala, že je „strašně sexy jako vrah“. Max na to sám moc nevěděl, jestli to má brát jako green flag, red flag, nebo už něco úplně mimo běžnou škálu.

Self tape, který nevyšel

Zajímavé je, že tuhle roli původně vůbec neměl hrát. První kolo castingu bylo přes self tape, tedy video, které si herec natočí doma. Max říká, že to není jeho disciplína. Potřebuje, aby se na něj někdo díval, aby cítil reakci a mohl něco předvést živě.

V self tape se podle něj nestrefil do představy tvůrců. Šel pak na casting na úplně jinou roli ve stejném seriálu. A tam se připomněl, jestli by si mohl zkusit i Straku. Dostal druhou šanci. A ta rozhodla.

Tlak po první sérii

Metoda Markovič měla silnou první sérii a Max do pokračování nastupoval s pocitem, že nechce nic zkazit. První natáčecí den byl nervózní. Dokonce za ním někdo přišel s větou, jestli si myslí, že dostane Českého lva. On přitom ještě ani nevěděl, jestli to vůbec dokáže zahrát.

Reakce po prvních dílech mu ale ulevily. Říká, že jsou většinou velmi hezké a že mu spadl kámen ze srdce. Zároveň doufá, že se lidem nelíbí přímo jeho postava. Protože kdyby ano, bylo by asi něco špatně.

Fitko kvůli roli

Jedna z nejlepších hereckých historek přišla u fyzické přípravy. Produkce mu řekla, že by měl chodit do fitka, aby bylo reálné, že dokáže oběť fyzicky přemístit. Max váží zhruba čtyřiašedesát kilo, takže to pro něj byla trochu výzva.

Začal chodit cvičit čtyřikrát týdně a snažil se na sobě zapracovat. Když pak přišel za režiséry s tím, že maká, dozvěděl se, že oni vlastně nepotřebují velká ramena. Nepotřebují z něj udělat kulturistu. Chtěli, aby si věřil.

To je možná nejzajímavější část. Nešlo jen o to, jak bude vypadat na kameře. Šlo o to, jestli on sám uvěří, že jeho postava má fyzickou sílu a převahu. A pokud tomu uvěří herec, může tomu uvěřit i divák.

Sauna by fungovala taky

Max to samozřejmě obrátil v humor. Říkal, že se pak ptal, proč mu tedy raději nezaplatili saunu, protože po sauně by si taky hodně věřil. Ale za tím vtipem je pravda o herectví: někdy se člověk připravuje velmi prakticky na něco, co je nakonec hlavně vnitřní pocit.

Koťák si ho hned představoval ve fitku mezi běžnými cvičenci, jak tahá pytle brambor a trénuje přesun těla z bodu A do bodu B. Realita byla asi méně absurdní, ale obraz zůstává silný.

Člověk neví, jestli se má smát, nebo brečet

Max mluvil i o tónu samotného seriálu. Podle něj je důležité, že i ve vážném true crime tématu se objevuje humor. Ne proto, aby se zločin zlehčoval. To by bylo špatně. Ale protože jako divák i herec má rád momenty, kdy se smích a tíha potkají tak zvláštně, že člověk neví, jestli se má smát, nebo brečet.

První díly podle něj můžou působit místy vtipněji, ale pozdější část už tolik sranda není. A právě ten kontrast může diváka zasáhnout silněji.

Nechtěl zůstat jen hodný kluk

Max roli přijal i proto, aby se nezaškatulkoval. Do té doby hrál spíš hodné kluky. Třeba Adama v Sex O’Clock. I na konzervatoři dostával hlavně dobré postavy. Jenže jeho představa herectví je být v každém projektu trochu jiný.

Sám říká, že si manifestoval záporáky. Jen možná nečekal, že přijde rovnou takhle těžký záporák. Ale právě to pro něj bylo lákavé: vystoupit z obrazu sympatického kluka a ukázat, že zvládne i něco temnějšího.

Intimní scény nejsou romantika

Velká část dílu patřila i Sex O’Clock a intimním scénám. Max vysvětloval, že už u svého prvního projektu zažil koordinátorku intimity, což dřív v českém prostředí nebylo samozřejmé. Podle něj je to důležité, protože režisér řeší milion věcí a nemusí mít prostor detailně s herci probrat, co je jim příjemné a co ne.

Koordinátorka intimity se ptá, jestli je herec v pohodě s tím, co bude vidět, jak bude scéna probíhat, kde jsou hranice a jak se bude natáčet. Koťák si samozřejmě okamžitě zkusil, jak by jako koordinátor intimity působil. Výsledek byl spíš důkaz, proč tuhle práci mají dělat profesionálové.

Líbání bez jazyka a tejpy

Max také vysvětlil, že filmové líbání se většinou nedělá jazykem. Koťák to nesl těžce, protože podle něj je to pak líbání dvou kaprů. Max ale trval na tom, že kamera často iluzi udělá sama a že jazyk by na place mohl být spíš problém.

Došlo i na tejpy, které se používají u nahoty. Není to prý nic příjemného. Na place jsou herci v županech, přesně se ví, co bude a nebude vidět, a kolem jsou desítky lidí. Max říká, že se občas cítil, jako kdyby byli pornoherci, ale jen kvůli okolnostem natáčení. Ve skutečnosti je všechno velmi technické a kontrolované.

A právě to je dobré slyšet. Diváci někdy říkají, že si herec musel intimní scénu užít. Max ale připomíná realitu: šedesát lidí kolem, kamera, domluvený pohyb, tejpy a žádná romantika.

Smaženky a kuchařské sebevědomí

Když se řešilo vaření, Max přiznal, že umí vařit hlavně z vody. Jednou chtěl přítelkyni udělat smaženky. Výsledek? Smála se mu, protože špatně nakrájel okurku, a on se ještě popálil o pánvičku.

Koťák mu proto předal těstoviny, které se uvaří za tři minuty. Max správně poznamenal, že si s nimi bude rozumět. Některé dárky jsou zkrátka přesné.

Školní improvizace

Na závěr došlo na improvizovanou scénku. Koťák jako ředitel, Max jako žák, který se hájí, že všechno začala paní profesorka. Bylo tam napomenutí, školní průšvih, světelný banán a věty, které působily, jako kdyby se školní řád potkal s nízkorozpočtovým sci-fi.

Max se v tom chytil dobře. Což jen potvrdilo, že vedle těžších rolí zvládá i absurdní komediální polohu.

Proč ten díl funguje

Maxmilián Kocek je dobrý host, protože má za sebou roli, která by mohla svádět k velkým hereckým pózám, ale on zůstává civilní. Umí mluvit o tlaku, nervozitě a přípravě, aniž by ze sebe dělal temného umělce.

A zároveň umí přepnout do humoru. V jednom momentu řeší skutečný zločin a odpovědnost, ve druhém filmové líbání bez jazyka, tejpy a smaženky s popáleninou. Právě proto díl drží pohromadě: mladý herec, těžká role, dobrá sebeironie a Koťák, který se samozřejmě snaží dostat jazyk i tam, kam na place nepatří.