Jan Palička: Na pohřeb táty jsem šel v upírské vestě

Jan Palička přišel do Koťák Live jako člověk, který umí vysvětlit reptiliány, chemtrails a ilumináty tak, že se člověk směje a zároveň trochu chápe, proč internet dokáže vyrobit „důkaz“ skoro z čehokoliv. Jenže vedle konspiračních teorií se z rozhovoru stala i nečekaná přehlídka pohřebních historek, hřbitovů a černého humoru.

Reptiliáni, upíři a gličování

Koťák chtěl nejdřív pochopit základní věci. Jaký je rozdíl mezi iluminátem, reptiliánem a upírem? Palička vysvětloval, že v konspiračním světě jsou kategorie hodně volné. Britská královna byla podle jedné linie reptilián, zatímco Charles je údajně upír. Z toho přirozeně vznikla otázka, jak by se mohl pářit reptilián s upírem. Protože tohle je přesně typ věci, kam se Koťák Live dostane velmi rychle.

Pak přišla Hillary Clinton, Katy Perry a takzvané „gličování“. Palička popisoval, jak lidé vezmou normální televizní moment, záškub nebo zakuckání, a najednou z toho vznikne důkaz, že někdo není člověk, ale ještěří bytost v holografické projekci.

Vánoční lasička

Jedna z nejlepších historek přišla úplně mimo konspirace. Palička vyprávěl, že jako dítě dostal vycpaného kačera a lasici. Protože když jste důchodce a máte dát dárek devítiletému dítěti, vycpaná lasice se zjevně nabízí.

Lasice pak doma nějakou dobu mizela a znovu se objevovala. Jedny Vánoce ji Palička dal na stromeček jako trolling. Nikdo si toho nevšiml, dokud se rodina nezačala fotit. Pak přišla otázka od známých: proč máte na stromečku kunu?

Od té doby se z toho stala tradice. Vánoční lasička už na stromeček patří. Někdy začíná jako vtip. Někdy prostě vyhraje nad celou rodinou.

Hřbitovy jako záliba

Palička má rád hřbitovy. Na dovolené ve Francii si splnil sen a prošel si Père-Lachaise. Jeho manželka to po několika hodinách procházení hrobů zvládala s menším nadšením, ale on si užíval anděly, staré náhrobky a slavná jména.

Nejde u něj o pózu. Spíš ho fascinuje estetika starých hrobek a to, že dřív měly hroby styl. Dnes podle něj člověk často dostane jen čtvereček se jménem. Dřív se nad tím někdo opravdu výtvarně vyřádil.

Studentský pověřenec pro pohřby

Na vysoké škole se z Paličky stal studentský pověřenec pro účast na pohřbech akademických pracovníků. Zní to jako vymyšlená funkce, ale podle jeho vyprávění vznikla velmi prakticky: někdo měl za studenty chodit na pohřby profesorů a docentů. Ostatním se nechtělo, Palička se přihlásil.

Nakonec byl na více než dvaceti pohřbech. Jednou dokonce musel pronést řeč. Dorazil po večírku, nebylo mu nejlépe, ale vdova si přála, aby za studenty něco řekl. Profesor byl známý tím, že v bufetu objednával několik lahváčů najednou, takže Palička mluvil o tom, jak jeho ideje žijí dál. Sám dodal, že se o ně předchozí večer celkem poctivě postaral.

Brankář z Bostonu

Po jednom akademickém pohřbu si všiml, že vedle probíhá rozloučení s Karlem Gutem. Řekl si, že když už je v krematoriu, půjde se podívat. Jenže někdo ho posadil mezi hokejové legendy.

Tam si ho starší hokejista spletl s někým jiným. Podle Paličky snad s brankářem z Bostonu. Neopravil ho. Seděl tam, zdravil, poslouchal historky a pak šel s nimi na panáka.

Je to absurdní situace, ve které se smutek míchá s omylem a českým hokejem. Přesně ten typ historky, kterou by si člověk nevymyslel, protože by se bál, že je moc nepravděpodobná.

Upírská vesta na pohřbu táty

Nejosobnější část přišla u pohřbu jeho tatínka. Palička si doma zapomněl oblek. Do Prahy už nebyl čas jet, takže musel improvizovat. Normální černý oblek po ruce nebyl. Skončil ve fraku a fialové brokátové vestě, kterou si kdysi pořídil jako kostým upíra.

Sám nesl urnu. Vedle něj šel kamarád, který nesl repráček ve tvaru francouzského buldočka. Z něj hrál Čajkovskij.

Na první pohled to zní jako úplně špatný sen. Jenže Palička říká, že to pomohlo. Lidé chtěli být smutní, ale ta situace jim dovolila se trochu nadechnout. A podle něj by to jeho táta ocenil, protože byl pro každou špatnost.

Placatí psi a buldočí kočka

Repráček ve tvaru buldočka otevřel další téma. Palička má vztah k francouzským buldočkům a obecně k placatým zvířatům. Doma teď buldočka nemají, ale mají kočku s placatým obličejem. Koťák to okamžitě přejmenoval na buldočí kočku.

Manželka ji přinesla domů ve chvíli, kdy Palička nebyl doma. Šlo o opuštěného invalidního kocourka. Měl svoje komplikace, ale byl zachráněn. A Jan to zjevně vzal jako další důkaz, že domov bez placatého zvířete nevydrží dlouho.

Chemtrails a Michael Jackson

Na konci se vrátily konspirace. Chemtrails podle Paličky fungují ve vlnách: chvíli se na ně zapomene a pak lidé znovu začnou sledovat čáry za letadly. Koťák chtěl vědět, co přesně má z nebe padat a koho to má ovládat. Odpověď se postupně zamotala do grafenu, titanu, kontroly populace a psa, který podle internetového komentáře kvůli chemtrails skočil pod auto.

Došlo i na Michaela Jacksona. Protože pokud se točí film o Michaelu Jacksonovi, logicky u toho podle konspirační představivosti musí někde být i Michael Jackson. Perfekcionista by přece nenechal film o sobě bez kontroly.

Proč ten díl funguje

Díl s Janem Paličkou funguje, protože se pohybuje na hraně absurdity, ale nespadne do ní úplně. Konspirace vysvětluje s nadhledem, pohřební historky vypráví bez cynismu a morbidní humor používá spíš jako způsob, jak ustát věci, které jsou jinak těžké.

Koťák do toho přidává přesně ten typ otázek, který dokáže z reptiliánů udělat debatu o langoších a z pohřebního repráčku jednu z nejdivnějších, ale nejlidštějších scén dílu. Výsledkem je rozhovor, kde se člověk směje, i když občas neví, jestli by měl.