Holki: Peníze se nám změnily v obrázky

Holki přišly do Koťák Live jako skupina, která spoustu lidí okamžitě vrátí do devadesátek a začátku nultých let. Do doby diskoték, plakátů, kazet, VHSek z benzínek a refrénů, které člověk zná, i když si myslel, že je dávno zapomněl.

Návrat po pauze

Holki se v rozhovoru vrátily k období, kdy si daly pauzu a zkoušely vlastní projekty. Přiznaly, že sólové desky nebyly tak úspěšné, jak by si přály, a že byly dost sebereflexní na to, aby to viděly. Nakonec se ukázalo, že největší síla je v kapele.

Dnes znovu koncertují a vidí, že fanoušci na jejich písničky nezapomněli. I když se občas vystupuje v obchodních centrech, pořád platí, že když začne známý refrén, lidé se chytnou.

První honorář za pětistovku

Koťák se ptal i na peníze. Holki vzpomínaly, že za první koncert dostaly pětistovku. Nebyla to částka, ze které by se člověk stal hvězdou v luxusu, ale byl to první moment, kdy se z písniček stal honorář.

Později podle nich peněz přišlo víc. Hodně ale vydělaly hlavně vydavatelské firmě. Samy také uměly utrácet. Po koncertech se zastavovalo na benzínkách, kde se kupovaly VHSky, sluneční brýle, bagety a další věci, které tehdy na cestách působily naprosto logicky.

Peníze jako obrázky

Nejvýraznější věta přišla ve chvíli, kdy se mluvilo o utrácení. Jakmile se člověk dostane za určitou mez, peníze se podle jedné z nich změní jen na obrázky. Už to nejsou konkrétní hodnoty, ale potištěné papíry, které přicházejí a mizí.

V devadesátkové popové euforii to sedí dokonale. Vydělávání, cestování, vystupování, nakupování na benzínkách a pocit, že se všechno děje rychleji, než to člověk stihne zpracovat.

Barandov, hudebka a děti

Dnes už Holki nejsou jen kapela z plakátu. Každá má svůj civilní život. Jedna pracuje v televizi a řeší kreativní obchod, druhá učí malé děti v hudební škole a třetí má tři děti, vysílá v rádiu a zvládá domácí provoz tak, že všichni zatím žijí.

Koťák se při debatě o komerční televizi dostal i k Barandovu, hrníčkům Jaromíra Soukupa a nápadu, že by se z nich možná dala udělat atrakce na stříleň. Z hudební školy se zase přešlo k lidovkám, dětem od roka a půl a otázce, jestli dnešní děti ještě umí Skákal pes.

Špagety s kečupem

Jídlo otevřelo úplně jinou kapitolu. Vaření podle Holek není zrovna oblíbená disciplína, i když děti samozřejmě něco jíst musí. Padly špagety s kečupem, což Koťák okamžitě zkusil zachránit přes těstoviny a produktový nákup.

Výsledek byl přesně v duchu Koťák Live: sponzorská linka, kterou hosté nejdřív vůbec nehrají, a moderátor, který se snaží vysvětlit, že kečup na špagety možná není ideální italská cesta, ale děti to stejně chtějí.

Choreografie po letech

Největší nostalgický moment přišel s choreografií. Koťák chtěl s Holki zatancovat jejich staré pohyby z roku 1999 nebo 2000. Ukázalo se ale, že po letech si člověk pamatuje hlavně pocit, ne nutně přesné kroky.

Holki se snažily rozpomenout, Koťák se snažil držet krok a nakonec zaznělo Baby, ty jsi vážně senzační. Bylo v tom všechno: trochu trapnost, hodně smíchu a nostalgie, která funguje právě proto, že už se nemusí tvářit dokonale.

Proč ten díl funguje

Díl s Holki funguje, protože se nesnaží jen roztáhnout starý plakát na nové pozadí. Ukazuje kapelu, která ví, co zažila, umí se tomu smát a zároveň pořád dokáže přepnout publikum do doby, kdy jejich refrény patřily k diskotékám stejně samozřejmě jako lesklé kalhoty a VHSka z benzínky.

Koťák do toho přidává vlastní chaos, otázky na výšku, Barandov, kečup, vztahové spicy otázky a taneční ambice. A výsledkem je díl, který je stejně jako Holki: nostalgický, trochu rozjívený, ale pořád velmi snadno zapamatovatelný.