Lukáš Hejlík: Baví mě za sebe platit v restauraci, i když bych nemusel

Lukáš Hejlík přišel do Koťák Live se žlutou knížkou, aby ladil se žlutou pohovkou, a s energií člověka, který je schopný z hlavy vyjmenovat kavárny v půlce republiky. Je herec, ale už třináct let je pro spoustu lidí hlavně tvář Gastromapy. A právě o tom byl celý díl: o jídle, regionech, kopru, Michelinu, kávě a důvěře.

Luky a šedivé vousy

Koťák začal osobně. Lukášovi se dřív říkalo Luky, dnes mu vlastní syn občas řekne „dědoušku“. Došlo i na šedivé vousy, které podle Lukáše přišly rychle, když se mu kolem roku 2018 nakumulovalo víc projektů. Koťák to samozřejmě zkusil napojit na Turecko a procedury, ale Lukáš se držel reality: šediny jsou nevratné.

Pak přišla odbočka o účesech dnešních kluků. Fluffy hair, kapuce, melíry, TikTok proměny u kadeřníka. Lukáš to pozoruje jako táta školních dětí a vlastně se mu líbí, že kluci dneska řeší vlasy a styl víc než dřív.

Třináct let Gastromapy

Gastromapa má za sebou už třináct let. Za tu dobu se podle Lukáše česká gastro scéna výrazně posunula. A hlavně mimo Prahu. Regiony jsou pro něj důležité téma. Když mluví o jídle, nemluví jen o pár podnicích v hlavním městě, ale o celé republice.

Z hlavy sype Hradec, Brno, Karlovy Vary, Žďár, Nové Město, Brod nebo Semily. Občas je kritický, ale je znát, že regiony má rád. Baví ho, když se lidé vrací domů, otevřou si podnik a dají do něj vlastní energii.

Koprová lobby

Pak přišel kopr. Koťák se pokusil zpochybnit Lukášovu gastronomickou autoritu tím, že má rád kopr. Jenže narazil. Publikum zvedalo ruce pro kopr výrazně víc, než čekal, a v jednu chvíli to vypadalo, že ve studiu vznikla organizovaná koprová lobby.

Lukáš bránil koprovku i kulajdu. Připomněl, že kopr je v české kuchyni důležitý, a že i lidé, kteří tvrdí, že kopr nesnášejí, často milují nakládané okurky, kde kopr hraje zásadní roli. Koťák trpěl, Lukáš argumentoval a kulajda přežila.

Hradec, Brno a regiony

Koťák vytáhl svoje rodné město Hradec Králové. Lukáš uznal architekturu, funkcionalismus a Gočára, ale u gastronomie byl opatrnější. Podle něj by se tamní scéna ještě mohla posunout, i když snídaně jsou v Hradci dobré. Zmínil třeba Exit a další místa.

Brno naopak označil za svoje oblíbené město. Podle něj v covidu hodně vystřelilo, i když Praha ho v poslední době novými podniky zase válcuje. Důležité ale je, že dobré podniky jsou dnes po celé republice. A přesně to je základ Gastromapy.

Proč mají kavárny zavřeno v pondělí

Koťák se ptal, proč dobré kavárny musí mít v pondělí a úterý zavřeno. Lukáš vysvětlil, že si to provozovatelé dřív nebo později musí spočítat. I když do toho často jdou srdcem, sedm dní v týdnu je těžké udržet. A dnešní gastro kultura je spojená i s well-beingem, tedy s tím, že lidé nechtějí jen dřít do vyhoření.

Koťák to samozřejmě přeložil jako „nepracovat“. Ale pravda je někde mezi. Kavárna není jen romantika za pultem. Je to provoz, náklady, lidi, únava a někdy prostě zavřené pondělí.

Ledový filtr, batch na led a kelímky

Další válečná fronta byla káva. Koťák miluje ledový filtr a nesnáší, když mu někdo nabídne horkou kávu nalitou na kostky ledu. Lukáš to přeložil jako batch na led, ale Koťák byl nekompromisní: to není cold brew.

Došlo i na kelímky a mikroplasty. Koťák přestal pít kávu z kelímků, protože mu vadí chuť i folie. Lukáš ho popíchl, že řeší mikroplasty a zároveň odmítá kopr, který je přece přírodní. Tohle je přesně ten typ gastro debaty, kde už nikdo neví, jestli se řeší zdraví, chuť, nebo osobní posedlost.

Káva za 499 korun

Jedna z nejvtipnějších částí přišla u výběrové kávy. Lukáš popisoval filter za 499 korun z kavárny Maze Lab v Dejvicích. Někdo pod fotkou komentoval, že to vypadá jako „vycvárané fusekle“. Podle Lukáše přitom šlo o jednu z nejlepších káv, které měl.

Zároveň férově přiznal, že osmkrát dražší káva nemusí být osmkrát lepší. Možná čtyřikrát. A člověk u podobných věcí trochu pije i cenovku. To je dobrá věta, protože dokáže uznat zážitek i absurditu najednou.

Michelin v Česku

Koťák otevřel Michelin. Lukáš vysvětloval, že nejde jen o hvězdičky, ale i o Bib Gourmand a doporučení průvodce. Podle něj může být Michelin pro Česko zajímavý hlavně proto, že pomůže regionům, oboru a cestování za jídlem.

Zároveň popsal zvláštní paradox Michelinu. Je to průvodce s obrovským respektem, ale většina lidí přesně neví, jak funguje. Buď mu věříte, nebo ne. A stejně kolem něj vzniká napětí, debaty a otázky, proč tam je tenhle podnik a ne tamten.

Proč za sebe platí

Nejdůležitější moment přišel ve chvíli, kdy Lukáš řekl, že ho baví za sebe v restauracích platit. I když by nemusel.

To je pro Gastromapu klíčové. Kdyby chodil po podnicích jako host, kterému všichni všechno dají zdarma, ztratil by část důvěry. Takhle přijde jako normální host, zaplatí, ochutná a pak doporučuje. Ne jako reklamu, ale jako vlastní zkušenost.

A když se ho někdo ptá, jak může herec dělat odborníka na jídlo, odpovídá jednoduše: může to být kdokoliv, koho to baví, dělá to s vášní a vydrží u toho třináct let. A také vydrží odpovídat na komentáře podobného typu.

Facebook a komentář týdne

Lukáš má na Facebooku rubriku, kde odpovídá na komentáře. Často pasivně agresivně, ale vtipně. Jenže v dílu zmínil i moment, kdy mu došlo, že to může mít tvrdší následky.

Po jednom veřejně vystaveném komentáři mu napsala dcera daného muže, že se jí ve škole smějí a že se stydí za to, co její táta napsal. Lukáš jí to vysvětloval a říká, že mu došlo, že sekundární dopad na rodinu může být ostrý. Není to vtipná část. Je to spíš vzácný moment, kdy člověk, který umí internet použít velmi chytře, přizná, že i on musí řešit hranice.

Co by lidé neměli jíst?

Koťák se snažil z Lukáše dostat, co by lidé neměli jíst. Lukáš ale nechce lidem zakazovat jejich „prasárny“. Když to mají rádi, ať to jedí. Jemu spíš dělá radost, když lidé řeší, kam půjdou jíst a co pro ně jídlo znamená.

To je možná nejpřesnější popis jeho přístupu. Není to gastro policie. Je to člověk, který chce, aby lidé objevovali dobré podniky, ale zároveň chápe, že junk food nikdy nezmizí. A možná ani nemá.

Proč ten díl funguje

Lukáš Hejlík je dobrý host, protože umí mluvit o jídle odborně, ale ne odtažitě. Zná podniky, regiony, kávu, Michelin i zákulisí gastro scény, ale zároveň se dokáže smát kopru, Facebooku, fluffy hair a Koťákově ledově-filtrové posedlosti.

A hlavně je z něj cítit, že Gastromapa není póza. Je to třináct let cest, účtů, snídaní, kaváren, rozhovorů a vlastních peněz. A to je možná důvod, proč lidé jeho doporučením věří víc než dokonale nasvíceným fotkám jídla zdarma.