Adam Mišík: Policie nechápala, že točíme Banger. V autě byl kameraman s iPhonem

Adam Mišík přišel do Koťák Live v bundě, kterou měl ve filmu Banger. A protože Banger není jen film, ale i generátor historek, velmi rychle se dostal k natáčení, které vypadalo trochu jinak než klasická česká filmová práce s velkou kamerou a světly.

Film na iPhone

Banger se opravdu točil na iPhone. Adam v rozhovoru potvrzuje, že to nebyl jen hezký slogan. K telefonu se sice používal speciální objektiv, ale pořád to byl iPhone. A právě to občas způsobovalo zvláštní situace.

Když kolem vás není velká kamera, lidé moc nechápou, že se něco točí. A když v noci jezdíte autem po Praze s herci ve filmové vizáži, nemusí to na první pohled působit jako umění.

Policejní kontrola v Praze

Nejlepší příklad přišel během natáčení nočních jízd. Adam seděl v autě ve filmovém looku, Marcel Bendig měl podle něj oči „jak Toffifee“ a vzadu byl kameraman s iPhonem. Do toho režisér Adam Sedlák a atmosféra, která prostě nevypadala jako bezpečná výprava na kávu.

Pak je zastavila policie. A když se režisér snažil vysvětlit, že natáčejí film, policisté podle Adama moc nechápali, proč tedy kamera vypadá jako telefon. Nakonec auto prohledali.

Adam k tomu dodal krásný detail: den předtím měli ve voze velký pytel s moukou jako rekvizitu. Kdyby tam byl i při kontrole, vysvětlovalo by se to celé o dost složitěji.

Pochcal jako nečekaný hit

K Bangeru patří i track Pochcal. Původně vznikl jako píseň filmové postavy Alexe. Zadání pro Sergeie Barracudu bylo napsat něco, co je záměrně hloupé a působí jako text mladého frustrovaného kluka naštvaného na celý svět.

Jenže věci, které vzniknou jako vtip, někdy fungují až moc dobře. Lidé si track začali žádat, psali si o něj a nakonec z toho byl remix. Adam ho párkrát hrál i na koncertech, ale sám říká, že je to složité třeba na akcích typu rozsvícení vánočního stromku, kde jsou děti. Některé věci se prostě v čisté rodinné verzi zachraňují špatně.

Parfém, Peter Pan a Beethoven

Došlo i na Adamovo debutové album Parfém. Dnes ho bere hodně sebeironicky. Název prý nebyl jeho nápad. Tehdejší manažer přišel s tím, že deska je rozmanitá jako parfém složený z různých ingrediencí. Adam tehdy hrál GTA 5, takže kývl.

Koťák mu připomněl i starý cover, na kterém podle něj vypadal trochu jako Petr Pan, a texty, ve kterých se objevovaly vůně, které neznal ani Beethoven. Adam přiznal, že ne všechny texty tehdy psal sám a že se česky dlouho bál psát.

Zajímavé je, že jeho největší raný hit Tvoje světy napsal za deset minut na gauči u táty, těsně před tím, než měl jít do studia. Někdy se člověk trápí měsíce a nic. Někdy nestíhá a vznikne song, který funguje.

Letná a jedno pivko

Adam v rozhovoru mluvil i o rock’n’rollu po svém. Bydlí nad Lokálem a kolem sebe má dost hospod na to, aby jedno pivo nikdy nebylo daleko. V létě je to prý nejhorší. Je dlouho světlo, člověk hraje koncerty, večer chutná lépe a najednou se to může „splašit“.

Sám ale říká, že teď má spíš zimní spánek a snaží se držet balanc. Líbí se mu definice, že do pětatřiceti je návrat domů druhý den v jedenáct ještě zábava, ale po pětatřicítce už začíná být smutný. Adam má ještě čas, ale evidentně už přemýšlí, kdy je dobré brzdit.

Táta v síni slávy

Silná a klidnější část rozhovoru patřila jeho otci Vladimíru Mišíkovi. Adam mluví o tom, že vstoupil do síně slávy, ale nejvíc na něm obdivuje něco jiného: že je i ve skoro osmdesáti pořád aktivní a dělá novou hudbu, která má smysl a oslovuje lidi.

Neříká to jako syn, který jen potvrzuje rodinnou legendu. Spíš jako muzikant, který vidí, že pokračovat kreativně i v pozdějším věku není samozřejmost. A že právě to je inspirativní.

Forum Karlín a pád na pódiu

Adam chystá další Forum Karlín a baví ho dělat kolem koncertu pozvánky, které nejsou jen obyčejné „přijďte, bude to super“. Má rád humor na hraně a trochu černější nadsázku. Zároveň ale mluví o tom, jak těžké je být pořád pod drobnohledem.

Na jednom koncertě měl grandiózní intro, rozběhl se a hned v prvních třiceti sekundách se vysekal. Ben Cristovao mu pak napsal, že to byl dobrý pád. Adam to bere sportovně. Nechce se brát příliš vážně, i když připouští, že když člověka pořád někdo hodnotí, není jednoduché být nad věcí.

Brad Pitt jako guru

A pak je tu Brad Pitt. Adam o něm mluví skoro jako o duchovním vůdci. Má ho jako tapetu v telefonu, doma si objednal obrazy a říká, že někdo má Buddhu, někdo dalajlámu a on má Brada.

Když měl během propagace filmu Bullet Train konečně dělat s Bradem Pittem rozhovor, těsně předtím mu vyšel pozitivní covid test. Takže z osudového setkání nebylo nic. To je skoro filmová krutost: jste krok od vlastního guru a zastaví vás test.

Proč ten díl funguje

Adam Mišík je v tomhle dílu dobrý právě tím, že nepůsobí jako uhlazený popový kluk, který přišel jen prodat koncert. Umí se shodit, umí přiznat staré texty, které dnes nedávají úplně smysl, a umí z úspěšného filmu udělat historku o tom, jak vám policie nevěří, že člověk s iPhonem je kameraman.

Je v něm kus herce, kus zpěváka, kus kluka z Letné a kus člověka, který si doma staví malý oltář Bradu Pittovi. A to je kombinace, která se poslouchá velmi dobře.