Tomáš Šebek: Když děláte chirurgii, máte svůj hřbitov. Doktor není bůh

Tomáš Šebek přišel do Koťák Live jako chirurg, autor a člověk, který má za sebou mise v zemích, kde se medicína dělá pod úplně jiným tlakem než v české nemocnici. Koťák ho nejdřív řešil jako charismatického doktora s výraznými lícními kostmi, ale postupně se rozhovor dostal mnohem hlouběji. K prevenci, válce, operačnímu sálu, černému humoru, zdraví, vztahům a tomu, proč není dobré dělat z lékařů bohy.

Unavený doktor s dobrými lícními kostmi

Šebek přinesl Koťákovi svoji knihu. Koťák samozřejmě hned řešil obálku a fotku. Tomáš vysvětloval, že snímek měl být udělaný tak, aby na něm vůbec nebyl hezký. Koťák usoudil, že se to nepovedlo, protože někteří lidé prostě neumí vypadat špatně.

Hned na začátku tedy padla otázka, jestli o sobě ví, že je atraktivní. Šebek odpověděl, že ne. Koťák rychle doplnil, že to není téma k diskuzi, protože Tomáš je třicet let ve vztahu a má čtyři děti.

Gumoví medvídci a drahá moč

Koťák se pokusil využít přítomnost lékaře i prakticky. Vytáhl probiotické gumové medvídky a chtěl vědět, co s ním hypoteticky mohou udělat. Šebek začal opatrně: záleží, co je to za produkt, kdo ho vyrábí a co v něm skutečně je.

Z doplňků stravy se pak stal větší zdravotní blok. Šebek řekl, že s nimi opatrně, protože spousta z nich je podle něj cesta k velmi drahé moči. Většinu věcí totiž člověk prostě vyloučí. Smysl podle něj mohou mít některé konkrétní věci, například vitamin D nebo omega mastné kyseliny v zimě. Gumoví medvídci zrovna v tomhle testu příliš nezazářili.

Češi se opravují, ale neservisují

Velké téma bylo české zdravotnictví. Šebek říká, že ho má rád, ale zároveň si myslí, že je potřeba ho neustále zlepšovat. Největší problém vidí v tom, že draze léčíme, ale málo levně preventujeme.

Koťák to přeložil příměrem od kamaráda: Češi jsou zvyklí opravovat, ale ne servisovat. U aut to dává smysl každému. U lidského těla bychom to podle Šebka měli chápat úplně stejně.

Chlad bez hrdinství

Koťák zkusil odporovat u chladu. Řekl, že podle něj je to přeceňovaná věc a že Wim Hof je lhář. Šebek sice není fanoušek kultu kolem Wima Hofa, ale chlad jako princip uznává.

Nemyslí tím skákat do zamrzlého rybníka a čekat, že člověk vyleze mladší o deset let. Stačí méně dramatická verze. Nepřehřívat se, nosit o jednu vrstvu méně, než by člověk automaticky vzal, a nefungovat tak, že se v září po návratu z dovolené obalíme do zimní výbavy a pak se potíme v MHD.

Podle Šebka i takové malé vystavování chladu může tělu prospívat. Koťák si samozřejmě okamžitě představil, že někoho hodí do rybníka, ale to nebyla pointa.

Nežrat, nebo odborně střídmost

Druhý princip byl jídlo. Koťák zrovna četl knihu o stárnutí a chtěl si potvrdit, že lehká střídmost může být zdravá. Šebek to shrnul civilně: nežrat. Odborněji řečeno si naložit o dvacet procent méně než obvykle.

Nejde o drastickou dietu. Spíš o zjištění, že člověk neumře, když si dá menší porci. Šebek doporučuje zkusit to čtrnáct dní a sledovat, že tělo funguje dál. V bohaté společnosti máme jídla až moc a často přijímáme víc energie, než potřebujeme.

Koťák se do vysvětlování buněk a cukru pustil jako „kolega“, ale Šebek ho musel jemně vrátit zpátky na zem. Výsledkem byla část, ve které se medicína potkala s Koťákovou samoléčbou a oba se nějak dostali i k tomu, kudy z těla odcházejí odpadní látky.

Ostrá chůze stačí

Třetí princip je pohyb. Šebek neříká, že každý musí běhat maratony. Stačí třicet minut ostřejší chůze, při které se člověk skutečně zapotí. Ne jedna kapka z klimatizace nebo ze stresu od šéfa, ale pohyb, který tělo rozběhne.

Koťák si spočítal, že jemu by možná stačily jedny schody. Šebek to vzal. I schody mohou být začátek. Nebo vystoupit o tři zastávky dřív a dojít pěšky.

Spánek a vztahy

Čtvrtý princip je spánek. Šebek mluví o osmi a půl hodinách a ideálně pěti spánkových cyklech. Sám používá chytrá zařízení, která mu s měřením pomáhají. Koťák se v tom chvíli ztrácel, ale přeložil si to po svém jako „opravovací spánek“.

Pátý princip trefil ještě předtím, než ho Šebek řekl: láska. Přesněji pěstování vztahů. Podle Šebka mohou kvalitní vztahy pro dlouhý a zdravý život přebít i fyzické principy. Osamělost na stáří je podle něj jedna z nejhorších věcí, která člověka může potkat.

Doktor jako vánoční stromeček měření

Pak Koťáka zaujala Šebkova výbava. Dvoje hodinky, prsten, další měření a zmínka, že když je dobrý den, může mít na sobě klidně sedmnáct měřicích zařízení. Šebek se tím baví, živí a zároveň sleduje vlastní tělo.

Koťáka nejvíc zničila klidová tepovka. Šebek říká, že v noci mívá kolem 38, někdy 42 až 38. Koťák tomu nechtěl věřit. U osmačtyřicetiletého člověka s několika dětmi, prací, knihami a chirurgií to na něj působilo skoro nefér.

Ozempic v ledničce

Téma Ozempic přišlo přes poznámku, že se gastronomie možná začne přizpůsobovat lidem, kteří nebudou mít takovou chuť k jídlu. Koťák chtěl vědět, proč to influenceři mají v ledničce a co to vlastně dělá.

Šebek to vysvětlil jednoduše: člověk po něm nemá takovou chuť jíst. Zároveň ale dodal, že přemýšlí, jestli je to opravdu správná cesta. V dílu se z toho nestala reklama ani návod. Spíš krátká zastávka u trendu, kolem kterého je hodně pozornosti.

Největší kretén ze všech

Koťák se snažil mužům ulevit tím, že i někdo jako Šebek není dokonalý. Rodina, čtyři děti, manželka doktorka, mise, charisma, biceps a klidovka 38 by mohly působit nepříjemně dokonale. Šebek ho rychle zastavil.

Řekl, že v knize píše o svých průšvizích a že je v podstatě největší kretén ze všech. Nešlo o pózu. Spíš o snahu zbourat obraz inspirativního superhrdiny. Šebek nechce působit jako pan dokonalý. Naopak chce ukázat, že i člověk s výraznou profesní dráhou může mít za sebou dost chyb.

Když děláte chirurgii, máte svůj hřbitov

Nejsilnější část dílu přišla ve chvíli, kdy se Koťák zeptal na průšvihy. Šebek řekl, že občas při výkonu svého povolání zabil lidi. Atmosféra okamžitě ztěžkla.

Pak to vysvětlil. Když děláte chirurgii, máte taky svůj hřbitov. Ne všechno se podaří. Lékaři nejsou roboti ani bohové. A když člověk pracuje s lidským tělem v extrémních situacích, musí přijmout, že ne vždycky zvítězí.

To není naše krev

Šebek mluvil i o černém humoru na sále. Když je dramatická situace a všude teče krev, říká mladším kolegům větu: „Uklidněte se. To není naše krev, která tady teče.“

Zní to tvrdě, ale pointa není cynismus. Pointa je uklidnit tým. Připomenout, že strach a ego zdravotníků nejsou v tu chvíli hlavní. Hlavní je pacient na stole. Tým se nadechne, poodstoupí od paniky a vrátí se k práci.

Když to nestačí, přidá další bonmot: každé krvácení jednoho dne ustane. U chirurgů to funguje jako černý ventil. U Koťáka to samozřejmě fungovalo jako věta, kterou si bude pamatovat navždy.

Nikdo nezachraňuje sám

Koťák se snažil Šebka dostat do role zachránce. Přispívá na Lékaře bez hranic a chtěl zábavnou historku, kde doktor přijde, zachrání člověka a všechno dobře dopadne. Šebek ale opakoval, že sám nezachránil v podstatě nikoho.

Není to falešná skromnost. Chce tím říct, že medicína je týmová práce. Chirurg může výkon vést, ale není to sólový hrdina. Bez týmu, sester, anesteziologů, kolegů a dalších lidí by žádná operace nefungovala.

Afghánistán a pediatr na sále

Koťák chtěl zábavnou historku, takže Šebek začal Afghánistánem. Což Koťáka trochu vyděsilo. Šebek ale vyprávěl příběh, který měl všechno: válku, krev, improvizaci, tým a pointu.

Přiletěl, jel z letiště rovnou na sál a dostal pacienta s těžkým postřelením. Otevřel hrudník a potřeboval proti sobě někoho, kdo umí hrudní, cévní nebo kardiochirurgii. Zeptal se místního kolegy, co je zač. Kolega Hazrat odpověděl, že je pediatr a nikdy neoperoval.

Šebek to vzal stručně: super, Hazrate. A šli na to.

Tři hodiny bojovali o život pacienta. Nakonec se to povedlo. Druhý den šli na vizitu a pacient se usmíval. Šebek měl chvíli pocit, že dosáhli chirurgického zázraku. Kolega ho ale vrátil na zem: pacient si jenom sehnal opium.

Opium, realita a doktor, který není bůh

Šebek vysvětlil, že v Afghánistánu je závislost na opiu u části populace realita, se kterou zdravotníci musí nějak pracovat. Nepropagují ji, ale v konkrétním prostředí se s ní prostě setkávají. Někdy vědí, že pacientovi bude lépe, když za ním přijde příbuzný a situace se vyřeší místním způsobem.

To neznamená, že opium je řešení. Znamená to, že medicína na misích není sterilní svět učebnic. Je to práce v konkrétní kultuře, konkrétní válce a konkrétních podmínkách.

Narozeniny, které nebyly na Vánoce

Koťák se pokusil propojit Šebkovu „požehnanost“ s tím, že se prý narodil na Vánoce. Šebek ho zastavil. Není si jistý, ale 24. prosince narozený není. Koťák okamžitě pochopil, že produkční karta znovu selhala.

Šebek to vzal s klidem a ještě produkci kryl. Koťák se z toho pokusil vybruslit tím, že mu chtěli popřát v období mezi Vánocemi a sedmým dubnem. Nakonec z toho byla jen další ukázka, že i u lékaře, který operoval v Afghánistánu, se dá pokazit úplně obyčejná kartička.

Kytka pro manželku

Na závěr dostal Šebek květinu pro manželku. Koťák tím chtěl potvrdit jeho domácí superhrdinství. Šebek ji přijal s radostí. Po všech tématech o krvi, prevenci, vztazích, opiu a chirurgických selháních to byl velmi civilní konec.

Proč ten díl funguje

Díl s Tomášem Šebkem funguje, protože nejde o klasický rozhovor s „inspirativním lékařem“. Je v něm respekt, ale i humor. Zdravotní rady, ale bez zázračných slibů. Válečné historky, ale bez hrdinského pózování. Chyby, ale bez sebelítosti.

Šebek je silný host právě proto, že odmítá být dokonalý. Říká, že lékař není bůh, že medicína je týmová práce a že i dobrý doktor si musí umět přiznat vlastní hřbitov. A Koťák do toho přináší přesně tolik zmatku, aby se z těžkého tématu nestala těžká hodina. Výsledkem je díl, který se dá sledovat kvůli humoru, ale zůstane v hlavě kvůli tomu, co říká o zdraví, smrti a lidskosti.